Cítíte, že je váš život příliš stereotypní a je jen málo věcí, které vás doopravdy těší? Nebo máte pocit, že nic nemá smysl a proč tady vůbec jsem? Znám jedno úžasně jednoduché řešení, které vás zbaví alespoň části problémů: začněte cestovat!

Ne, nemám na mysli organizovaný zájezd se skupinou dalších baťůžkářů, ikdyž je to stále lepší, než sedět doma a lamentovat. Pokud se chcete oprostit od zbytečných starostí, chcete-li nalézt pokoj sama se sebou nebo toužíte být více sebevědomá, musíte na cestu vyrazit sama. Bojíte se? Tak čtěte dál.

Cestovat sám může každý. Je to jednoduché, stačí jen…..začít. Myslíte si, že sólo cestování je jen pro odvážné? Ale kdepak. Nikdo po vás přece nechce, abyste hned sama vyrazila do deštného pralesa mezi krokodýly nebo se vydala poznávat divochy v Africe.

Každý musí začít podle svých možností a tím, na co se cítí. Jako já. Začala jsem jako mladá holka cestou do Francie. Bylo mi čerstvě osmnáct, maturitní diplom v kapse a velká chuť zažít něco nového. Naskytla se mi možnost odjet na rok do Paříže jako au-pair, kdo by odolal? Na autobusovém nádraží se se mnou loučili plačící rodičové a nikdo z nás netušil, že tato první sólo cesta odstartuje moji dlouhou pouť světem.

 

Z KAŽDÉ CESTY JE NÁVRATU

Kdo tvrdí, že podniknout cestu o samotě by si nikdy netroufl, nechť si uvědomí, že z jakéhokoli místa na světě se vždy může vrátit do rodné vísky. Je to jen cesta, začne a skončí. Jako já tehdy ve Francii. Neodjíždělo se mi lehce a měla jsem strach. Ale věděla jsem, že si „odkroutím“ ten svůj rok a zase se vrátím k rodině. A tak se i stalo: rok uběhl a z Paříže se vrátila o mnoho dospělejší samostatná slečna s perfektní francouzštinou, kterou mi v Česku kdekdo záviděl.

Jsem přesvědčená, že každý mladý člověk, pokud chce v životě opravdu něco dokázat, by měl nejdříve „jít do světa na zkušenou“ , jak to bylo dobrým zvykem u našich pradědů. Někdo si netroufá odjet z domu na několik měsíců či celý rok, anebo mu to situace nedovoluje. Ale i takoví lidé by neměli strávit celý život v omezeném prostředí rodiny a přátel, kde si jen velmi těžko rozšíří obzory. Mladý zdravý člověk nemá výmluvy: cestujte!cestujsama3

Pro začátek stačí jen docela malý výlet za hranice vlasti. Sbalte batoh a zorganizujte samostatný víkend ve Vídni nebo si za pár korun zaleťte do Londýna. Sami si zajistíte letenku i nocleh, v cizím městě se dostanete do kontaktu s úplně novými lidmi, uvidíte, jak odlišně žijí. Budete tam jen vy a vaše „vnitřní osoba“, kterou možná objevíte právě na sólo cestě a zjistíte, že je vaší nejlepší kamarádkou a poradkyní v každé situaci. Po intenzívním víkendu vás letadlo zase odveze do bezpečí domova. Zvládli jste to!

 

CESTOVÁNÍM K SEBEREALIZACI

Je málo pravděpodobné, že vás i docela malý sólo výlet nepoznamená. Kdo zakusil sílu vlastních schopností ve zcela jiném prostředí, ten si jistě uvědomí svoje možnosti, o kterých dříve ani nevěděl. I jediný samostatný výlet do ciziny z vás nevyhnutelně udělá nového člověka a bude vám připadat, že věci vidíte tak nějak jinak. Gratuluji, právě jste prošli křestem „rozšíření obzorů“ což je ten stav mysli, který vás odlišuje od někoho, kdo za celý život nevytáhl paty z rodného kraje.

Pozor, sólo cesty skýtají jedno velké nebezpečí! Ale nebojte, je to velice příjemné. Kdo vycestoval sám podstupuje riziko, že se nespokojí jen s jedním zážitkem. Jako tenkrát já. Vrátila jsem se po roce z Francie s tím, že mám již do konce života „odcestováno“ a můžu se s klidnou duší usadit. Jenže….po nějaké době mi všechno to domácí připadalo příliš malé. Asi jako když se z velkoměsta přestěhujete na vesnici o deseti obyvatelích. Všechno je stejné, nikde nevidím možnost růstu. Když jsem si uvědomila, že místo abych spěla kupředu, tak zakrňuji, byl čas na další cestu. Sama, samozřejmě. Tím začala má nová éra, kterou moje maminka nejlépe vystihla větou: „máš v zadku vrtuli“. Následovaly další sólo cesty do Holandska a Francie, pak život v Itálii, Anglii a několika státech severní Afriky.

Nepopírám, že díky samostatným cestám bych nikdy nedosáhla úspěchu, který mám. Protože jsem neváhala udělat ten důležitý krok a vzala si od života vše, co mi nabídl. Cítím se spokojená, zdravě sebevědomá a profesionálně i osobně naplněná. To není chlubení, ale prostý fakt. Chci dokázat všem, že sólo cestování je jediná příležitost, jak se stanete tím, kým se bez cestování nikdy stát nemůžete. Jako já.

 

PROČ PÍŠU ŽENÁM?

Muži, mám ráda i vás! A všechno, o čem píšu, platí samozřejmě i pro muže. Asi mne ovlivnilo to, že jsem dlouhou dobu žila v těsném kontaktu s islámskou kulturou, kde ženy mají omezený okruh možností, jak se v životě realizovat. V drtivé většině případů islámské ženy dokonce nesmějí samy cestovat. Jenže já jsem si uvědomila, že mnoho z jejich stereotypů se překvapivě týká i našeho západního prostředí. Jak často slyšíme větu: „sama nikam nejezdi, je to nebezpečné!“ a nebo: „to se na ženskou nehodí…“

Ano, i u nás mají muži v mnohém výhodu. Oni jsou ti silní, které nemusí nikdo ochraňovat. Oni jsou vůdci, kteří se sami rozhodují a sami jednají. A tak to má asi být. Ale já chci dodat odvahu ženám, které také chtějí v životě něco dokázat. Nesnažte se vyrovnat mužům, ale naučte se být samostatné. Začněte inteligentním cestováním kousíček za hranice domova. Pak o něco delší cesta třeba někam dál a nakonec zjistíte, že jste schopné žít v jiném prostředí i několik měsíců. Když se vrátíte, obohatíte nejen sebe, ale i všechny kolem vás.