Dvě slavná italská města mají společný vzestup i pád. Řím, hlavní město Římského impéria a centrum světa před dvěma tisíci lety, a jižnější Neapol, královna evropské kultury a umění osmnáctého století našeho letopočtu. A přece se našli panovníci, kteří krásou a důležitostí těchto měst pohrdli. Svoje paláce nechali vystavět daleko od přelidněných metropolí, jeden na mořském břehu, druhý uprostřed zelených polí italského venkova.

.

SPERLONGA – CÍSAŘŮV KLENOT

Městečko Sperlonga je zařazeno mezi padesát nejkrásnějších antických lokalit v Itálii. Vyrostlo na horském útesu nad Tyrhénským mořem, kam se ve středověku obyvatelé uchýlili, aby se ochránili proti opakovaným útokům arabů z moře. Sperlonga byla po dlouhá staletí rybářská vesnice, neustále vystavená nájezdům pirátů, kteří připlouvali rabovat vesnici a z obyvatel udělali svoje otroky. Navzdory kamenným hradbám byla nakonec zcela zničena araby a později znovu dobyta turky.

Svoji slávu však zažilo městečko o mnoho staletí dříve. Jemný bílý písek kontrastující s azurovou barvou moře přitahoval bohaté patricije římské říše, kteří zde začali stavět své vily. Pověst o nádherné přímořské krajině se brzy dostala i k uším císaře Tiberia. Řím v tehdejší době bylo jedno z největších měst na světě, plné natěsnaných činžovních domů, nelibých pachů a hluku. Oproti tomu byla Sperlonga jako rajská oáza a ta si získala císařovo srdce. Přímo na mořském břehu nechal v prvním století našeho letopočtu vybudovat obrovskou honosnou vilu, která byla vlastně taková miniatura římského města. Celý komplex se rozkládal na umělých terasách nad mořem a zabíral 300 m délky pobřeží. Byly zde čtvrtě pro služebnictvo, budovy pro císařovy blízké, lázně, bazén, nádrže na chov vzácných ryb i soukromý lodní přístav.

Vila byla postavena tak, že zahrnovala i velkou přírodní jeskyni na mořském břehu, kterou císař používal jako letní jídelnu. Jeskyni nechal vyzdobit ve velkolepém stylu monumentálními mramorovými sochami, některé dovezené přímo z Řecka, a její stěny byly zkrášleny mozaikami z barevného skla. Večeře v příjemném chládku však vládce téměř stály život. Při jedné oslavě se nenadále část stropu propadla a navalené kamení zabilo několik otroků. Samotného císaře ochránil svým tělem jeho věrný služebník, ale panovník byl dramatickou událostí tak otřesen, že vilu navždy opustil. Jako náhradní místo pro svůj královský palác si vybral neméně krásný ostrov Capri.

Až do nedávné doby byla Sperlonga chudou vesnicí izolovanou od okolního světa. Teprve v roce 1958 byla k městečku postavena asfaltová silnice, čímž se znovu dočkalo své dávné slávy. Začala éra turismu a Sperlonga se stala jednou z nejnavštěvovanějších oblastí v Itálii, oblíbenou destinací především italské smetánky šedesátých let.

.

SESAZENÁ NEAPOL – ZROD CASERTY

Neapol v osmnáctém století našeho letopočtu byla nejen hlavním městem Neapolského království, ale i centrem evropské kultury a vzdělanosti, kam proudily davy intelektuálů, spisovatelů i umělců z celého kontinentu. Když se začala šířit zpráva, že král Karel III Bourbonský hodlá vybudovat nový palác, nikdo nepochyboval o tom, že stavba zkrášlí již tak nádherné město. Jenže panovník svým rozhodnutím všechny šokoval: nové sídlo vlády bude vystavěno čtyřicet kilometrů severněji od Neapole směrem do vnitrozemí, aby prý bylo lépe chráněno před útoky z moře. Pravým důvodem však bylo samotné místo, a to nádherná zelená krajina u městečka Caserta, která krále doslova uchvátila.

Královy ambice mířily vysoko. Zámek ve francouzském Versailles byl v té době považován za nejkrásnější v celé Evropě a tomu musel být konec. Hlavní architekt Luigi Vanvitellidostal v roce 1751 příkaz vybudovat palác, který se nejen vyrovná slavnému versailleskému konkurentovi, ale svojí krásou a rozlohou ho dalece předčí.

Zrodilo se tak poslední velké dílo italského baroka, symbol moci a velikosti královského rodu, které bylo zároveň praktické a účelové. Vedle staré Caserty vyrostl dnes největší zámek na světě, obklopený zahradami a městskými čtvrtěmi, do kterých byl vystavěn akvadukt přivádějící vodu ze vzdálenosti čtyřiceti kilometrů.

K vyjádření monumentálnosti paláce v Casertě stačí několik údajů: budova má více než 2 milióny m3, zabírá 47 000 m2 plochy a její přední fasáda je dlouhá 250 metrů. Na pěti podlažích, ke kterým vede 34 schodišť, se nachází 1200 místností s 1790 okny. Největší místnost v paláci, přijímací sál s trůnem, je dlouhá 36 metrů. V královské knihovně je uloženo přes deset tisíc svazků.

Neméně pompézní je i zámecká zahrada dlouhá 3 km. Z jedné strany je park v italském stylu s širokými cestami, mezi kterými jsou fontány zdobené sochami inspirovanými řeckou mytologií. Nejdelší bazén u jedné z fontán je dlouhý téměř půl kilometru. Z druhé strany paláce je park ve stylu anglickém s hustým lesem a umělými jezery, na kterých král se svým synem trénovali lodní bitvy na zmenšených modelech pravých námořních lodí. Rybníky sloužily i k chovu ryb, které končily na královském stole.

Král se však z paláce těšil jen několik let. V roce 1759 usedl na španělský trůn a navždy opustil Casertu, aby se usídlil v Madridu. Jeho následovníci bohužel nesdíleli pro palác stejné nadšení, a tak mnoho detailů zůstalo nedokončeno. Stavební práce se zastavily i proto, že chyběla levná pracovní síla. Zatímco po celé osmnácté století neapolské lodě v rámci „očisty“ moře chytaly severoafrické piráty, kteří byli na stavbu posíláni, v devatenáctém století již nebyli k dispozici, protože kontrolu nad Alžírskem a velkou částí severoafrického pobřeží převzala Francie.

Palác, zvaný Versailles Itálie, je od roku 1997 zapsán na seznamu UNESCO. Jeho krásu můžete zahlédnout ve slavných filmech Mission Impossible III, Andělé a démoni nebo Hvězdné války.