Je tomu už čtyřicet let, co se v Brně do rodiny Zbrojovačky a elektrikáře narodila malá budoucí cestovatelka 🙂 Ale teď vážně.

 

Až do mých osmnácti let to vypadalo, že jsem úplně normální. Vystudovala jsem střední ekonomickou školu a plánovala kariéru sekretářky v nějaké firmě. Nejlépe v nějaké zaměřené na zahraniční obchod (první známky „volání divočiny“). Než jsem stačila odeslat životopisy, přišla nabídka práce ve Francii jako au-pair. Sbalila jsem kufry a okamžitě odjela s tím, že sekretářku budu dělat, až se vrátím.

 

Rok v Paříži byla pro tak mladou holku tvrdá zkouška, ale změnila navždy moje vnímání světa. Když jsem se vrátila do Brna, nic už nebylo jako dřív. Začala jsem intenzívní kurz italštiny a angličtiny a k tomu práci v cestovní kanceláři. Jenže pořád to „nebylo ono“. Začnu studovat vysokou školu, to je určitě to, co mě naplní, myslela jsem si, a tak se i stalo. Dva roky jsem vydržela na Masarykově univerzitě v Brně obor francouzština-italština, než jsem si konečně přiznala, že rodná zem je pro mě příliš malá. To bylo osvobozující zjištění. Znovu sbalené kufry a tentokrát směr Itálie, kde jsem nakonec vydržela až dodnes.

 

Sny se plní

 

Další zlomový bod v mém životě nastal při mojí první cestě na Saharu. Tu jsme podnikly s jednou kolegyní z univerzity v Pise, kde jsem mezitím začala studovat archeologii. Tři týdny v Libyjské poušti mne tak poznamenaly, že jsem jí zasvětila veškerou další kariéru. Nejdříve ze všeho jsem odjela do Anglie, abych se naučila….arabsky. Ano, čtete správně. V Institute of Arab and Islamic studies na univerzitě v Exeteru jsem v rámci programu Erasmus strávila rok drcením psané a mluvené arabštiny, abych se v severní Africe domluvila i s těmi, kteří neovládají žádný jiný jazyk.

 

S profesorem Keenanem
S profesorem Keenanem

Věřím na řízení osudu. V Exeteru jsem totiž potkala věhlasného profesora Jeremy Keenana, který se u nás proslavil knihou V Srdci Sahary. Nabídl mi, že pod jeho vedením můžu dělat výzkum v Alžírsku a Libyi. Po ukončení univerzity v Pise další sbalené kufry a hurá do anglického Bristolu, kde jsem udělala doktorát z pravěku na Sahaře. Čtyři roky v Bristolu byly spíš neustálým couráním sem a tam mezi Anglií, severní Afrikou, Itálií a Českou republikou. Batoh byl můj nejlepší kamarád.

 

Kariéra

 

Výzkum na Sahaře byl jedinečný zážitek. Mojí specializací jsou nástěnné malby staré zhruba deset tisíc let, které se nacházejí v pohoří Tassili a Tadrat v Alžírsku a také ve vedlejších horách Akakus v Libyi. Kromě nových objevů, které jsem v té oblasti za měsíce působení učinila, je můj výzkum důležitý také z hlediska praktického. Jelikož oblast, kde se toto skalní umění nachází, je velmi nehostinná, je nás na světě asi jen pět, kteří toto téma studujeme. Jenže všichni moji kolegové jsou již v důchodu, takže jsem dnes jediná aktivní archeoložka, která se těmito malbami zabývá. V současnosti jsem vedoucí jednoho úžasného projektu: rodí se první online katalog těchto maleb, takže se každý bude brzy moci na tato nádherná díla podívat přímo ze svého počítače.

 

Pokud jste dočetli až sem a ani jednou u toho neusnuli, je to pro mě velkou ctí. Jestli vás moje povídání zaujalo a chtěli byste se dozvědět více, určitě si přečtěte moji knihu. Otevře vám nový, neznámý svět. Svět úžasných lidí, kteří jsou šťastní, ikdyž žijí v chudobě. Svět pravěké archeologie, která je na Sahaře stále ještě z velké části neprobádaná. A také svět můj, cestovatelka milující dobrodružství, která se nehodlá spokojit s průměrným životem.

 

Moje psaní

 

Jsem momentálně jediná archeoložka na světě, která se zabývá seriózním výkladem nejstarších saharských maleb, zvaných „Kulaté hlavy“. O jejich významu jsem vydala nejprve článek a později svoji první knihu Round Heads. The Earliest Rock Paintings in the Sahara vydanou v Anglii roku 2012.

 

Zážitky z mých cest na Saharu, životy lidí v oázách a nejnovější objevy ve skalním umění jsem právě vydala česky v elektronické knize Sahara je žárlivá milenka.

 

Ačkoli žiji v zahraničí, kde publikuji pro různé časopisy, nejraději píšu v rodném jazyce pro české čtenáře. Vydala jsem přes dvacet článků, především v Mladé Frontě Dnes, v časopise 100+1, Lidé a země.