„Bezness“ (z anglického slova business) označuje milostný vztah mezi místním mužem nuzných poměrů a cizinkou jakéhokoli věku a vzhledu , ve kterém muž předstírá lásku s cílem využít zamilovanosti dámy ve svůj finanční prospěch. Ale co to má společného s Tuniskem?

 

Oproti zabahněnému rybníku někde v Dolní Lhotě je dovolená v Tunisku opravdová exotika. Prostorné pláže s hebkým bílým pískem, azurové moře a poměrně nízké ceny ubytování jsou silným lákadlem pro stále více Čechů. A Tunisané dobře vědí, jak si turisty udržet. Tato severoafrická země z cestovního ruchu žije, a proto podél celého pobřeží vybudovala luxusní hotely, ve kterých se o své návštěvníky dokáží náležitě postarat. K dispozici je tým animátorů, kuchařů a číšníků, dýdžejů i fotografů. Jsou to převážně mladí chlapci mezi 20 – 30 lety, pro které je letní sezóna jedinou pracovní příležitostí za celý rok.

 

 

Planeta mužů

Ikdyž je Tunisko muslimskou zemí, ze svých tradic muselo slevit v zájmu naplnění státní kasy. Každoročně je navštíví tisíce turistů z celé Evropy, pro které jsou zásady islámu zcela neznámý pojem. Pro běžnou Evropanku je naprosto normální být na pláži v bikinách a často odloží vršek, aby sluníčko opálilo i poprsí. U baru si dá pivo s cigaretou a s barmanem prohodí pár laškovných frází, protože na tom není nic špatného.

 

Všímavý turista se brzy podiví tomu, že téměř všekerá obsluha a animace v hotelu je mužského pohlaví. Číšníci, recepční, animátoři….samí muži. Vysvětlení je třeba hledat v islámských tradicích, které se v přístupu k ženám dosud nezměnily. Podle Koránu se počestná žena nesmí se stýkat s cizími muži a nevystavuje svoje tělo, takže i na pláži zůstává zahalená. Nesměje se nahlas a chraň ji Alláh, kdyby vzala do úst cigaretu nebo alkohol. Na ulici smí vyjít sama jen přes den a po setmění je její místo doma u rodiny.

 

Tak jako v ostatních muslimských zemích, i v moderním Tunisku jsou místní ženy pod drobnohledem mužů. Každá je hlídaná otcem a bratry, po svatbě pak manželem a jeho příbuznými. Vybočit z tradic by znamenalo ostudu nejen pro ni, ale pro celou rodinu. Proto v hotelech ženy pracují pouze jako uklízečky nebo tam, kde nemají přímý kontakt s (mužskými) klienty.

 

 

Korán a bikiny

Navštívit Tunisko je pro mnohé Evropanky nečekaným balzámem na pošramocené sebevědomí. Jestli si jí za posledních pár let všiml maximálně její manžel nebo kolega z práce, zde se bude cítit jako v ráji. Co chvíli na ní přistanou obdivné pohledy černých očí a komplimenty na sebe nenechají dlouho čekat. Běžná Evropanka neví, že na místní ženy se Tunisané takto nesmí dívat a ani jim lichotit, protože by to znamenalo ženu zneuctít. A také by riskovali pořádný výprask od jejích bratrů. Jak je tedy možné, že před cizinkami nemají zábrany? Odpověď je třeba hledat opět v zásadách islámu, kde odhalené ženy znamenají volné mravy nebo prostituci. Pro průměrného muslima polonahé Evropanky přesně toto představují.

 

Cizinky zvyklé na permanentní nezájem v běžném životě si na dovolené brzy začnou připadat jak v ráji. Cítí se sexy a žádoucí, doslova rozkvetou. A to i ty, které zde tráví pobyt s manželem a dětmi či vnoučaty. Tuniští muži mají připravený kompliment pro každou, nehledě na stav ani věk.

 

 

Hlad je hlad

Mladí lidé v Tunisku nemají do budoucna příliš růžové vyhlídky. Zatímco získat vzdělání není problém, práci sežene jen velmi málo lidí. Většina mladých tak tráví svůj den v baru s ostatními vrstevníky a sní o lepším životě v zahraničí. Jenže k vycestování mimo Afriku je potřeba mít vízum, a to lidem bez trvaléha zaměstnání neudělují. Hrstce vyvolených se podaří dostat na vysokou školu v Evropě či Americe, ostatní musí najít jiná řešení.

 

Dostat se do pracovního týmu v některém přímořském hotelu je pro mladé Tunisany jako vyhrát v loterii. Je to jako by kus Evropy byl přímo v jejich zemi a pak už stačí jen uchopit příležitost za pačesy. A čím více pokusů, tím větší je šance na úspěch.

 

Mladíci v hotelech „pracují“ podle stejného (osvědčeného) scénáře. S každým novým turnusem si vyhlédnou nejvhodnější oběť, pokud možno pohlednou a mladou, ale není-li takový typ k dispozici, platí zásada „beru vše, co se chytne“. Jelikož turnusy trvají maximálně dva týdny, je třeba bez otálení dát najevo zájem. Dlouhé pohledy do očí, co nejčastější výskyt v její společnosti, neustálé pozornosti. Po několika dnech přidají „I love you“ a „chci, abys byla mojí ženou“. Stejný scénář mladíci aplikují i na starší dámy, často ve věku jejich vlastních matek. Poslední den turnusu jsou hoši smutní, mnozí z nich doopravdy pláčou. Vyprovodí své milé a slibují, že na ně budou věrně čekat.

 

 

A co potom?

Není třeba pochybovat o tom, že mnohé ženy, pokud se přímo nezamilují, se alespoň částečně chytí do nastražených pastí. Oproti evropským mužům jsou Arabové jako exotičtí princové a kouzlo moře pocit zamilovanosti ještě umocní. Jen co se vrátí domů, rozjede se naplno výměna zamilovaných zpráv a telefonátů, takže s nostalgií po nádherné dovolené začne řada žen plánovat další cestu do Tuniska. Často ještě to stejné léto.

 

Zde si ovšem mladíci musí pečlivě hlídat harmonogram. Jelikož v rozhozených sítích za celé léto uvízne i několik rybiček, nesmí se stát, že by se jejich „lásky“ setkaly ve stejný čas. Tomu lze předejít například omluvou „ten týden musím do jiného města na svatbu bratrance, přijeď až ten další“. Vrátí-li se dívka za svým princem, je třeba kout železo, dokud je žhavé. Svou vyvolenou vezmou ukázat do rodiny a aby mladík dokázal vážnost svých úmyslů a nekonečné lásky, začne se plánovat svatba. A to i s ženou, která má syny v jeho věku.

 

 

Vystřízlivění

Ikdyž se Evropanka provdá za Tunisana, neznamená to pro něj automaticky vstup do její země. Je třeba žádat o vízum a mnohým z nich je zamítnuto i několikrát po sobě. Tam, kde chybí rozum, jsou naštěstí úřady. Zatímco je žena skálopevně přesvědčená, že hoch o patnáct let mladší je do ní opravdu zamilován, ambasády mají co do činění s takovým množstvím podobných „lásek“, že vízum udělí jen mizivému procentu z nich.

 

Během odloučení však mladíci neztrácejí čas. Milostné zprávy nepolevují, ale přidává se další trik. „Hrozí, že mě odvedou na vojnu, pokud se nevykoupím“ nebo „tatínek (maminka, sestra, bratr) je v nemocnici a já potřebuji peníze na jejich léčbu“ či „měl jsem vážnou autonehodu a nemám dost peněz na opravu auta“ jsou nejčastější způsoby, jak si nechat od své milé poslat finanční prostředky. Pokud se nyní nespustí alarm, je dívka ztracena. Ty nejvíce zamilované a důvěřivé neváhají se samy zadlužit, jen aby svému milému vyhověly při každé žádosti o pomoc.

 

Manželky, kterým se podaří dostat své arabské chotě do Evropy jsou přesvědčené, že idylka z tuniských dovolených zde bude pokračovat. Jenže ani tehdy není vyhráno. Cizinecká policie kontroluje každou dvojici a mladík si může oddychnout jen tehdy, až obdrží kýžené povolení k pobytu. A potom se většinou začnou ženy divit.

 

Česká republika rozhodně nepatří mezi vytoužené destinace tuniských gigolů, ale jako odrazový můstek je ideální. Kdo může, snaží se od nás dostat do Francie, kde mají

mnozí už nějaké příbuzné či známé. Svoji českou manželku nechají samozřejmě doma a často zmizí nepozorovaně a definitivně z jejího života. Ti, kteří se rozhodnou u nás zůstat, si ze všeho nejdříve najdou ve svém okolí kamarády stejné národnosti. A jelikož není snadné získat zaměstnání, i u nás tráví čas klábosením v baru, zatímco manželka rozesílá jeho životopisy a financuje jejich společnou domácnost.

 

 

 

Ten můj je jiný

Ale abychom všem nekřivdili je nutno přiznat, že jsou i tací, kteří uzavírají sňatky s Češkami z opravdové lásky. I zde ovšem dvojice musí čelit úskalí, která lidé stejné kultury neznají. I v těch nejvíce „modernizovaných“ arabech je totiž islám hluboce zakořeněn a lze říci, že s manželstvím ještě zesílí. Dokud dvojice pouze „randila“ a vídala se jen na příležitostných dovolených v Tunisku, bylo příjemné trávit čas na pláži a večer na diskotéce přáteli. Jenže po svatbě si už žena takový život dovolit nemůže, protože jako manželka araba se musí chovat počestně. A nic na tom nemění fakt, že dvojice žije v Evropě. Takže ikdyž si před svatbou slíbí toleranci a kompromisy, je jen jediný způsob, jak dosáhnout pokojného manželství – žena se musí snažit co nejvíce vyhovět svému muži.

 

O tom, že měla kdy kamarády mužského pohlaví, si nyní může nechat jen zdát. Na cigaretu a drink by měla raději zapomenout a na letní dovolené ji pravděpodobně manžel požádá, aby se na pláži před místními lidmi neukazovala v bikinách, ale v kraťasech a triku. A to i ve vodě. Taková žena se pak musí modlit, aby jejich společné dítě byl syn. Protože není nic náročnějšího, než vychovávat dceru v západním prostředí, ale v arabském stylu. Holčičce by otec nedovolil navštěvovat veřejné bazény a koupaliště, nemohla by mít kamarády mužského pohlaví a v pozdějším věku by každý její partner musel projít přísnou otcovou kontrolou. Z čeho muslimové většinou nikdy nesleví je fakt, že i jejich děti jsou muslimové, což pro dceru znamená, že její budoucí manžel musí být této víry. Na rozdíl od syna, který se klidně může oženit s křesťankou. To, že z rodinné kuchyně navždy zmizí vepřové maso už je pak jen drobnost.

 

Mnoho žen zamilovaných do své letní lásky si neuvědomuje, jak složité je soužití dvou rozdílných kultur. Muži, kteří byli vychováváni v muslimském prostředí samozřejmě ženy respektují, ale tento respekt je podmíněn právě poslušností a ctností ženy. Ideální muslimova manželka je ta, která zasvětí život jemu a dětem a bude je vychovávat podle Koránu. Pokud i ona sama konvertuje na islám, šance na trvalé manželství několikanásobně vzroste. V takovém případě však musí být Evropanka připravená na to, že kvůli tak rozdílnému způsobu života se může nakonec cítit jako cizinka ve své vlastní zemi.