Brambory jsou v našich domácnostech tak běžnou potravinou, že by málokoho napadlo, jak důležitou roli mají v lidské společnosti. Lilek brambor (Solanum tuberosum) je čtvrtá nejčastěji konzumovaná potravina na světě, hned po kukuřici, pšenici a rýži. A ikdyž byly brambory vždy potravinou pro chudé, zasloužily se o velké změny v historii lidstva.
Za úspěchem této rostliny stojí její jedinečné vlastností: kromě toho, že je chuťově dobrá a výživná, je velmi snadné ji pěstovat, roste v každém výškovém pásmu a je možné ji skladovat půl roku bez použití mrazničky. Z celé rostliny je jedlých 85% (na rozdíl od pšenice, u které je to jen 50%) a k jejímu růstů stačí trocha půdy. Ne náhodou německý ekonom Friedrich Engels (1820-1895) prohlásil, že objevení brambor bylo pro lidský vývoj stejně důležité, jako objevení železa.
Starší než pyramidy
Brambory se objevily před 8000 lety na březích jezera Titicaca mezi státy Peru a Bolívií, ale do Evropy se dostaly až v roce 1500 na lodích španělských dobyvatelů. V horských podmínkách, kde se nedařilo kukuřici, vznikla díky bramborám vyspělá civilizace Inků. Těm sloužily brambory jako hlavní strava, surovina k výrobě alkoholického nápoje podobného pivu a na horší časy je skladovali v podobě sušeného prášku. Využívali je při léčení zlomenin, na které přikládali plátky syrových brambor a kdo chtěl zahnat revma, nosil u sebe neustále pár brambor. Představovaly pro Inky takový dar nebes, jako pro říši Aztéků kukuřice, a tak není divu, že existovalo několik bramoborvých božstev.
Po dobytí incké říše Španěly v první polovině 16. století putovaly do Evropy spolu s mnoha tunami zlata a stříbra i exotické rostliny: brambory, kukuřice a rajčata. Po prvotní slávě na španělských a francouzských dvorech však byly brambory brzy zapomenuty. Začalo se tvrdit, že jde o nečistou plodinu, jsou jedovaté a provokují lepru. Skotové je odmítali jíst, protože nebyly zmíněny v Bibli a podle francouzské Encyklopedie z roku 1765 prý člověku způsobují nekontrolovatelný únik hlasitých plynů. Tato nedůvěra trvala téměř dvě století, jakož i v Číně, Japonsku a celé islámské oblasti, kde přijali brambory až dlouho po Evropanech.
Velký hlad
Na vrchol popularity se brambory znovu dostaly až v 18 století, když se v době hladomoru staly hlavní potravinou dostupnou v Evropě. Francouzská královna Marie Antoinetta (1755-1793) zavedla mezi šlechtou módu dávat si do vlasů květy brambor a někteří lékaři je předepisovali jako zaručený lék proti široké škále onemocnění od průjmů po tuberkulózu. Dokonce se věřilo, že působí jako afrodisiaka. Blahodárné účinky brambor dobře znali námořníci, pro které byly nejen hlavní stravou, ale i prevencí proti nemocem. Díky obsahu vitamínu C a schopnosti brambor tento vitamín uchovávat jsou ochrannou potravinu proti kurdějím.
Podle historiků za velký demografický nárust v letech 1700 a 1800 mohou právě brambory, protože tato potravina byla dostupná nejchudším vrstvám, které neměly peníze ani chleba. Nejvíce se ujaly v Irsku, kde byly od roku 1700 i hlavním vývozním produktem. Rok 1845 byl však pro Iry osudový – plíseň bramborová napadla a zničila téměř veškerou úrodu v zemi což způsobilo smrt více než miliónu lidí. Takzvaný „Velký hlad“ odstartoval masovou emigrace Irů do Kanady a USA, kteří s sebou do Severní Ameriky přivezli….brambory.
Ale jaktože se plíseň nerozšířila již dříve? Při prvních dlouhých zaoceánských cestách v letech 1500 – 1600 během plavby tropickým pásmem proběhla bramborami díky teplu a vlhosti jakási pastorizace, která zabila všechny škůdce. Od poloviny osmnáctého století se však začaly používat mnohem rychlejší parní lodě, takže proces pastorizace již neměl čas proběhnout a plíseň se bez újmy přesunula do Evropy. Teprve v roce 1882 bylo objeveno, že za masívním uhníváním brambor stojí plíseň, ale než byl problém vyřešen, museli Irové většinu potravin dovážet ze zahraničí.
V Čechách se brambory objevily v sedmnáctém století jako okrasná rostlina v kláštěrní zahradě irských františkánů v Praze U Hybernů. Hospodářského významu u nás brambory nabyly až v osmnáctém století, a protože jich velké množství přišlo z Braniborska, vznikl zkomolením jejich dnešní název. Na počátku devatenáctého století byly vypěstovány první české odrůdy. O slávě brambor svědčí více než třicet starých lidových názvů, z nichž mnohé jsou dodnes používány zejména na Moravě (například zemáky, krumple či erteple).
Pomocník v průmyslu
Dnes se pěstují brambory prakticky po celém světě s výjimkou tropů, arktických a subarktických oblastí. Každý rok se produkuje 323 miliónů tun brambor, což je množství, které by dohromady pokrylo území České republiky a Rakouska. Největším světovým producentem je Čína, ale největšími spotřebiteli na světě jsme my Evropané – sníme 96 kg brambor na hlavu za rok, z čehož nejvíce sní Poláci – 150 kg na hlavu. V Peru společnost Chimica Svizzera ztrojnásobila sklizeň tak, že produkují obří brambory, které váží až 6 kg. Ve stejné zemi ve městě Lima vyrostlo Mezinárodní Centrum Brambor, které je databankou uchovávající vzorky 6000 různých druhů pěstovaných a 140 druhů divokých brambor.
Brambory však neslouží jen k jídlu a dokonce pouze dvě třetiny světové produkce je určeno ke konzumaci. Většina produkce brambor v rozvinutých zemích se průmyslově zpracovává k výrobě škrobu a ethanolu pro potravinářské či průmyslové použití. Bramborový škrob se používá například k tvrzení látek a papíru. Při těžbě nafty se škrob užívá k vytěžení posledních zbytků nafty z naleziště: jelikož škrob přitahuje částice do větších skupin, jdou snadněji vybrat. Ethanol získaný z brambor slouží k výrobě bioplastů, například biologicky rozložitelných sáčků v supermarketech. K výrobě destilátů se používaly brambory již v osmnáctém století v Německu. V Rusku a Polsku jsou dodnes základem Vodky a v Norsku se z nich vyrábí Akevitt, národní alkoholický nápoj. Značná část úrody je rovněž zpracována na přípravu hranolků, lupínků a mražených polotovarů.
Brambory patří do čeledi lilkovitých a jejich příbuzní jsou tabák, rajčata a papriky. S výjimkou jedlých podzemních hlíz je však celá rostlina jedovatá. Aby se zabránilo předčasnému klíčení a zároveň se zničila plíseň, řada zemí užívá radioaktivní ozařování bramborových hlíz, které se ozářením samy nestávají radioaktivními.
Hranolky jako pomsta
Kde a kdy byly vynalezeny hranolky? Zdá se, že první hranolky byly usmaženy v Americe, a to zcela náhodou. Tedy spíše z pomsty. V roce 1853 Cornelius Vanderbilt, bohatý magnát železničních tratí večeřel v luxusní restauraci Moon Lake Lodge v Saratoga Springs (stát New York). Jako přílohu objednal francouzské brambory, ale protože se mu nezdály dost tenké, nechal je několikrát vrátit zpět do kuchyně a znovu usmažit.
To nahněvalo indo-amerického šéfkuchaře George Cruma natolik, že nakrájel brambory na tak tenké kousíčky, že se po usmažení nedaly napíchnout na vidličku, jak byly tvrdé. Jenže magnát byl z hranolků nadšený a ty se ihned staly specialitou restaurace. Za několik let otevřel Crum vlastní restauraci, ve které každý klient dostal k jídlu hranolky zdarma. Jelikož Crum nikdy nenechal svůj vynález patentovat, za zroditele hranolek se dnes prohlašují například i Francouzi, Belgičané, Angličané a Španělé.