„Piombino? A co je tam pěkného?“ ptali se mě nechápavě naši italští známí, když jsem jim řekla, kam se chystám na dovolenou. Toto město znají Italové jen jako přístav, ze kterého se trajektem plaví na protilehlý ostrov Elba. Málokdo ví, že jde o jedno z nejkrásnějších míst v Toskánsku.

Elbu zná každý. Ostrov, který v létě ožívá, je jednou z hlavních destinací nejen Italů, ale i turistů z celé Evropy. Na Elbu se dostanete z přístavu ve městě Piombino, odkud v létě vyjíždí více než sto trajektů, které jsou schopné přepravit přes tisíc osob a tři sta aut na jedné lodi. Samotný přístav v Piombinu opravdu není nic krásného, jedná se o betonový kolos pro osobní i nákladní lodě, a právě proto je v podvědomí Italů toto město zařazené mezi oblasti, kterým je lépe se obloukem vyhnout. Jenže to je veliký omyl.

.

Historie a moře

Když se blížím autem k Piombinu, jedny ukazatele vedou do přístavu, ostatní do centra. Obě místa se nacházejí na přírodním skalnatém výběžku, což má tu výhodu, že betonový přístav z jedné strany a historická část města ze strany druhé spolu v podstatě vůbec nekomunikují a jsou od sebe relativně vzdálené. Centrum města mě příjemně překvapuje. Provoz i v hlavní sezóně je klidný a nikdo moc netroubí, jak ve větších městech. Uvolněná atmosféra typická pro přímořskou oblast, kde se lidé pohybují beze spěchu a shonu, a často s velkou osuškou pod paží prozrazují, co bude náplní jejich dne. Ale to nejlepší má teprve přijít.

.

Procházím hlavní ulicí, je lemovaná útulnými kavárnami, malými restauracemi a zmrzlinárnami. Ulice je zakončená velkou historickou budovou s vysokou věží, která je velmi podobná slavným věžem z Florencie nebo Sieny. Když projdu podloubím budovy, otevře se přede mnou úchvatná podívaná. Kousek ode mě malebné kopce Elby a u ní menší ostrůvky s loďkami a plachetnicemi, jako vystřižené z nějakého reklamního katalogu. Pode mnou a vlastně kolem celého Piombina voda tak průzračná a tyrkysová, že snad jen na vzdálené Sardinii jsem zažila podobnou.

.

.

Piombino je jedinečné v tom, že přímo z města si můžete odskočit na pláž, aniž byste potřebovali dopravní prostředek. Na hlavním náměstí si dávám zmrzlinu, pak jen stačí sejít dolů k moři a užívat vln až do večera. Obrovskou výhodou Piombina a jeho okolí je to, že na rozdíl od ostatních částí Toskánska jsou zde pláže zdarma. Je samozřejmě možné si zaplatit lehátko a slunečník v některém letovisku, avšak většina míst je volně přístupná a nabízí svobodu výběru a pohybu.

.

.

Koupání u Etrusků

Nejsem z těch, co vydrží na pláži celý den, takže kombinuji moře s poznáváním. Každý den zkusím jinou pláž a u té příležitosti objevím něco nového. Dnes je řada na oblasti, která byla velmi slavná a důležitá v antické době. Golfo di Barratti, přírodní záliv lemovaný zelenými kopci byl jeden z hlavních přístavů celého Středozemí před dvěma a půl tisíci lety, tedy v době Etrusků a později Římanů.

.

Záliv se nachází jen pár kilometrů od Piombina a také zde je pláž zdarma. Jemný zlatý písek, postupný vstup do moře a ještě k tomu nádherné okolí, co více si přát? Podél pobřeží se navíc dají dělat dlouhé procházky, což má jedinou nevýhodu v tom, že totéž dělají i afričtí prodejci suvenýrů, takže kolem vás projdou i pětkrát a stále zkouší, jestli si tentokrát už konečně něco koupíte.

.

Přímo naproti pláže, jen přes příjezdovou silnici, se rozkládá archeologický park. Jde o světový unikát, protože střeží původní a krásně zachovalé hrobky tajemných Etrusků. Ti zde kolem roku 800 před naším letopočtem založili mocnou říši, která čerpala své nesmírné bohatství z těžby železné rudy a jejím následném zpracování. Etruskové vyráběli takové množství železa, že ještě dnes je pláž posetá kousky vytaveného odpadu, lehce rozeznatelného od obyčejných kamínků.

.

Po koupání ještě autem vyjedu do městečka Populonia, které si dávní Etruskové vystavěli na kopci přímo nad zálivem. Byla to strategická pozice, odkud viděli na kilometry daleko připlouvat lodě svých obchodních partnerů, ale i případných nepřátel. Výhled odtud je úchvatný, ačkoli okolí Piombina poskytuje takových scenérií mnoho.

.

Toskánské vnitrozemí

Jedno odpoledne se rozhodnu pronikout dále do vnitrozemí. Mým cílem je Massa Maritima, středověké město hrdě se tyčící na kopci a, jak jinak, s nádherným výhledem na toskánkou krajinu. Prohlídka katedrály na hlavním náměstí bohatě naplní moje kulturní vyžití, ikdyž podobných architektonických skvostů je v Toskánsku takové množství, že je začínám brát jako samozřejmost. Nyní něco méně ušlechtilého, zato stejně dobrého: vrhám se do prodejny se zmrzlinou, v jejíž výrobě jsou Italové opravdoví mistři.

.

Z manifestů se dozvídám, že ve vedlejším městečku s podobným názvem, Campiglia Maritima, právě probíhají pivní slavnosti a ty si samozřejmě nenechám ujít. Pro Toskánsko je typické, že v letních měsících jsou neustále pořádány nějaké slavnosti, hody nebo festivaly v různých městech nebo vesnicích. Je pět hodin odpoledne a v Campiglia Maritima už je veselá nálada v plném proudu. Kromě místních jsou zde na dovolené Italové ze severu země, ale i cizinci. Slyšet je hlavně němčinu, ruštinu a angličtinu. Pivo teče proudem a svoje produkty zde představují výrobci z celého Toskánska. Ačkoli je tato oblast tradičně vinařská, obliba piva rok od roku stoupá hlavně u mladé generace.

.

Na náměstí pod širým nebem je pódium, kde hraje mladá kapela. Každý se svým plastovým kelímkem piva nebo limonády se pohupuje do rytmu, od malých dětí až po důchodce, všichni si tu pohodu náramně užívají. Inu, ne nadarmo má Itálie pověst země, která vlévá radost do života.